face.jpg
Ahoj, jmenuju se Jirka a myslím že jsem celkem obyčejnej, normální člověk. Ale tyhle stránky vznikly k tomu, abych si na nich vybil svojí nenormálnost, která se občas dostaví :-) Určitě to znáte taky ...

... ale jak pro koho

Tyto stránky vznikly pro to, abych měl kam ukládat to, co tady naleznete, a abych si to nenechal jen pro sebe ;-)

Přihlašte se k odběru novinek na stránkách
Občas mě napadnou nějaký rýmy ,nebo ze mě něco musí ven, a tohle je pro mě dobrej prostředek jak se vyjádřit... (prosím, omluvte možné gramatické chyby)

OSLAVA RODNÉHO KRAJE (i když se to zpočátku nemusí zdát)

Jízda kolmo s kamarády na zdraví nepřidá
každou druhou zatáčku když točený pivo střídá
Do kopce
pak do údolí
pole
louky
les
z Ouběnic je cesta
s navátym Ondrou děs
Po té cestě pod kaštany odpočinek milý
do mapy se podíváme kde všude jsme byli.

Takhle v létě v podvečer je to hrozně hezký
s pěknou holkou posedět nebo i bez ženský
Při sklence lahodného moku
západ slunce dojímá mě
vlhko mívám v oku
Slavíci klokotají svou večerní píseň
po rodném kraji rozhlédnu se
z té krásy cítím tíseň
Člověk by snad ani neřek když tisickrát to zažil
že ten pohled zas mu vleje novou sílu do žil.

Tak to vnímám všemi smysly a ukládám v duši
vánek hladí stromům listí soused seno suší.

Náves už je sice prázdná a stejně vidím známý tváře
oslavence gratulanty bubeníka i harmonikáře
a dárek co zaplatit se nedá
když ruka ruku k přátelskému stisku hledá.

Stín stromů obejme tě jako máma s tátou
když někdo odejde
neřeknou nic
jen tiše šumí(ý)? nad tou strátou
Co ty už slyšeli dobrých i špatných zpráv
komu je těžko kdo je zdráv
kde sucho je kde přetek splav.

Věž kostela je vidět z dálky
teď když je ořezaná lípa
zde centrum vsi je
náves
Boží chrám
a o kus dál v létě roztočená pípa.

Zvedáme se
odcházíme
už není co pít
za týden však najdeme zas důvod
proč na náves jít...
LOĎKA CITŮ

Vlnky pohledů tvých rozhoupaly loďku plnou citů
kotvící v mé duši.
Lana ostychu co poutají ji ke břehu
jak dlouho vydrží?
Vždyť kdo s příbojem tenkrát počítal
když vázal uzle
kdo s příbojem počítal
a dnes na tom tak záleží.

Vlnky pohledů tvých rozhoupaly loďku plnou citů
teď měli bychom vyplout
už je čas
z podpalubí volá hlas
kapitáne, jsi tu?

Jak dlouho čekali jsme na příznivý vítr
a teď
když alespoň vánek zčeřil hladinu
měli bychom plout
však kapitán tu není
ještě nezbavil se asi
svých ze strachu pout.

Kapitán však na svou posádku už čeká.
Kapitán?
Ženského rodu, láska je to!
Kam s ní dá se doplout,
ani né za humna!
A nebo předaleko.
A posádka?
Pěkná chátra!
Čekajíce na kapitána, hrají spolu karty.
Ale jsou tu všichni!
Touha i stud
vášeň i něha
odpovědnost a bláznovství.
Z nich každý jeden chvíli trumfy v rukou má
a v rozhovoru vykládá
jak do srdce, země zaslíbené
je cesta daleká.

Vlnky pohledů tvých rozhoupaly loďku plnou citů
posádka je na svých místech
včetně kapitána
ten rád by jednou z rána
vydal rozkaz k vyplutí.
Kurz?
Srdce člověka!
Snad pak nevrátí je zpátky
po té cestě daleké
s tím
že pro takové posádky
tu štěstí nekvete.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one